O tichu a rovnováze

O TICHU a ROVNOVÁZE

Zachumlaná do dlouhé bundy, omotaná šálou, teplé, tlusté fusky a pohodlné boty s kožíškem, na hlavě tzv. "debilku", označení pro čepice zlatých osmdesátek, jsem vyrazila na naší zahradu. Psi poskakují kolem mě v radostném očekávání. Ovšem zklamu je, žádná velká AKCE se nekoná. 

Zastavuji se kousek pod domem a zaposlouchám se do TICHA. Z ticha se vynořují pouze myšlenky a vnitřní hlas, který našeptává:" Kde je ta Dáma, co ještě před pár lety cupitala na jehlách po pražských chodnících v koženém sexy kabátku? Kabelku přes rameno, vlasy vždy upravené, perfektně nalíčená a vůbec vše od hlavy až po paty sladěné, dokonale podtržené. Co to bylo za ženu?" Já, všechno já a spoustu let já. Ochranný obal, krunýř - ukážu vám jen to, co chci.                                                                                                               A víte co? Mám jí ráda, tuhle ženu, s kterou jsem se prošla několika lety svého života, masku, vizáž, jen to, co jsem dovolila ostatním vidět. Uvnitř schovaná JÁ. Malá holka. Zraněná, vystrašená a ani za nic bych nikomu neprozradila, kdo jsem. Ani sobě.

Teď tu stojím venku, s odstupem let, ve výše popsaném outfitu, stojím a mlčím. Ta malá holka uvnitř tak nějak dozrála, dospěla. Proplakala moře slz, ty slané krůpěje odtekly po tvářích, dolů, vsákly se do Země, do potoků a řek. Byly jich proudy. Odnesly bolest. Spoustu bolesti. Stále častěji se ukazuje světu taková, jaká je. Už nemusí nic hrát. Když si hraje nyní, tak pro radost, pro to, že si dovolí si hrát. Nastavila tvář slunci, větru, dešti. Světlu i tmě. Rozevřela dlaně ODEVZDÁNÍ. Otevřela náruč PŘIJETÍ. Co uvnitř, to vně. Co vně, to uvnitř.

TICHO. Naslouchám a dívám se. V zastavení je vidět a cítit tolik života a pohybu.            TICHO. Padají sněhové vločky, tichounce se vrství na napadaný sníh. Nedají se spočítat.        TICHO. Tu a tam je slyšet hlas kolem letícího ptáka. Prasknutí větve.                              TICHO. Cítím teplo zprava, zleva. To naši psi mě přišli zahřát a stejně jako já tiše pozorují.     Z ticha opět slyším hlas. Tentokrát promlouvá mé srdce. Slova o lásce, naplnění, rovnováze.

Raduji se. Veselím se. Tetelím se blahem. Vše v Rovnováze. Mám tolik, kolik potřebuji. Někde nabydu, jinde pozbydu. A naopak. Mám vše, mám vlastně víc. Lásku, přijímám ji a dávám. Vše v Rovnováze. Žiju tak, jak chci. A i když bych chtěla někdy jinak, přijmu směr, který je mi dán. Přijmu, protože proti proudu těžko co vzmůžu. 

PŘIJÍMÁM a raduji se. Mám ráda život takový, jaký mám.

Ať žije zima. Krásná mrazivá zima a požehnané svátky Slunovratu a Vánoc. Nechť jsou všichni šťastni.

Děkuji. Děkuji svým předkům, kteří našli toto místo. Děkuji, že mě život a okolnosti zavály až sem. Děkuji, že zde mohu zapustit kořeny. Děkuji.