Rituál Zavinování               O  PROPOJOVÁNÍ  

     Zvláštní - pokaždé, když jedu zavinout nějakou ženu, je cítit přírodu, živly. Je znát, že ví své, že vnímají a spolupracují - zastaví se čas, nastane celkové PROPOJENÍ                                                                                                      

     Rituál Zavinování není jen okamžikem zavinutí, kdy ženu stáhnu a uzavřu na sedmi místech jejího těla šátky, šály, Rebozy. Zavinování (chcete-li zavírání kostí) začíná již v momentu, kdy mě žena osloví s úvahou a záměrem podstoupit tento prastarý a tradiční proces. Nezáleží na tom, zda je to měsíce nebo jen pár dní před stanoveným dnem D, prostě už v momentu oslovení dochází k vzájemnému PROPOJOVÁNÍ SE. Nás dvou, vědomě i nevědomě, je to znát v kostech, v myšlenkách, ve všech dnech a hodinách směřujících ke kýženému okamžiku.                                                                                                    V den Zavinutí, jak jsem vypozorovala, se i příroda chová jinak - možná a dost pravděpodobně, je stále stejná, jen já s ní mám jakousi nepsanou dohodu, kdy se mlčky propojujeme my dvě, je to jen mezi námi, jako dva spiklenci, i živly se chystají, nikdo nic neví, netuší, máme takové tajemné tajemství. Už mě ničím nepřekvapí. Jsem připravená na všechny její podoby, protože vím, že ona ví. Prostě to ví...                                                                                Nedávno jsem jela zavinout ženu, kterou jsem nikdy před tím, kromě virtuálního spojení online, neviděla. Vydala jsem se do míst mně neznámých. A zase ta příroda - vzala mě do své náruče a obalila mlhou do bezpečných peřin, nechala mě dojet v ranním, vycházejícím slunci na kopec nad krajinou, aby mi ukázala nevídaný, božský a slovy stěží popsatelný pohled. Navíc nikde ani živáčka, dost možná jsem se dostala do paralelního světa, i když důvod bude jinde a jednodušší - o víkendu v půl šesté ráno. V takovém rozpoložení je radost cestovat, do Nových Hradů jsem dojela pohroužena myšlenkami do sebe a otevřená pouze naladění na zavinovanou ženu.                                              O průběhu Rituálu bylo napsáno již mnoho, každý příběh je jedinečný. Stejně jako každá žena. Mé zamyšlení je dnes věnováno PROPOJENÍ - mě a zavinované ženy - s přírodou a živly. Stejně tak, jako se mi již stalo párkrát dříve, i nyní se v jeden moment, byť byla slunečná obloha, nebe zatáhlo a na vrcholu Rituálu padaly snad i trakaře. Vše se uklidnilo, doznělo, až když jsem odjížděla. Mírný déšť mě osvěžil a v momentě, kdy jsem nastoupila do auta, již opět vysvitlo slunce.                                                                                                     Příroda, ta laskavá vědoucí partnerka, spojenkyně živlů i naše, řekla své slovo, laskavé a jasné. Ostatně, jako vždy.